Na cestě k vlastní cestě... tak. Vítejte ve vnitřním světě jednoho pohledu, který si zoufale přeje být zjevným a přesto se mu to tolikrát nedaří. Ať už totiž jeho nositel chce nebo ne, rád se skrývá.


neděle 30. ledna 2011

osamělý

5 komentářů:

  1. Suchá jehla

    Sinavá pláň. Mrazivé jemné chvění. Bez konce bílý tón.
    Obrysy krajiny sotva naznačeny. Nic než chvění.
    Mlha jak voskové mrtvé snění promoklým prostorem plyne
    chorobně bledá v žlutém potácení.
    Hasnoucí mlha popelavá. Mléčná pláň mlhy nekonečná
    na konec prostoru sahá a v prázdnotu zeje
    jak gracilní ruka lidské beznaděje.
    Deštivá krajina duše.
    Mrazivé drobné chvění, rovina prázdná holá,
    obrysy sotva naznačeny.
    Uprostřed úzkost bezútěšná ční jak opuštěný strom,
    jenž chladem samoty se chví.
    Mlhy jsou steskem obtěžkané.
    Nelze již věřit, že slunce z mlhy vstane.
    Světlého bodu není.
    Mrazivé drobné chvění, šedé potácení.
    Rovina kolem popelavá jak mdlobou vyrežnalá tvář.
    Pláň mlhy mléčná mlhou zardoušená neprodyšně lidské
    beznaděje.
    Má úzkost do prázdnoty zeje jako opuštěný strom.

    (Báseň schizofrenního pacienta, o kterém píše Eva Syřišťová v knize Imaginární svět (1974))

    OdpovědětVymazat
  2. včera jsem dočetl Puklý čas...

    OdpovědětVymazat
  3. jsem zvědavá, co k tomu povíš...

    OdpovědětVymazat
  4. za můj pocit, podpořený tou knihou, docela promlouvá ten zachycený pohled.. ale i slova se nakonec asi najdou

    OdpovědětVymazat
  5. to i za můj pocit..(mimochodem, mohla by být na titulní straně chystané knihy;-))

    OdpovědětVymazat