S Adamem Weissem o Vepřových Kometách a jiných společensky prospěšných aktivitách

Nejsem sice nějaké auktuálně.cz nebo tak, ale máš to tu Adame:), jak jsem slíbil.

Je deštivé březnové dopoledne a já sedím za zamlženými okny jedné z kaváren pražského Břevnova. Za několik minut se otevřou dveře a ze šedivé ulice vstoupí člověk, na něhož čekám, abychom spolu mohli chvíli rozmlouvat. Je jím Adam Weiss, hudebník, politický aktivista a vůbec mnohostranně činná osobnost.

Nedávno jste s Vepřovými Kometami pořídili nové nahrávky, jak to s nimi teď vypadá?

V létě jsme nahrávali singl Hotel Budovatel v amatérském studiu v Moravském Krumlově. Docela nedávno jsme ale natáčeli píseň Odvěsna v profesionálním studiu v Hostivaři. Tu možnost jsme vyhráli v soutěži Popocafébattle. Na dubnovém koncertu v Paláci Akropolis budeme Odvěsnu křtít i s klipem. Jestli ho ovšem Fanky (Jakub Jelínek, zpěvák a kytarista Vepřových Komet – pozn. red.) dodělá. On to kreslí v počítači.

Ty už jsi ten klip viděl?

Zatím ho ještě nikdo z nás neviděl. Všichni tam ale budeme vystupovat, a budeme kreslení. Já tam mám mít roli nějakýho imperátora, co přiletí z vesmíru a všechny postřílí. Nebo tak něco. S čímž sice nesouhlasím, ale my do toho nesmíme mluvit (smích).

První profesionální natáčení jste tedy vyhráli. Pro kapelu je to asi docela důležitý krok …

Přesně tak. Sice jsme asi vyhráli malinko neadekvátně, protože se soutěž hodnotila velmi subjektivně, jedním člověkem, podle řevu fanoušků. Ale Sexy bonbónky, kteří s námi byli ve finále, snad ani nebyli nějak naštvaní. Oni už byli rozjetá kapela a pro nás byl ten vyhraný den natáčení důležitou zkušeností.

Byl to velký rozdíl, pracovat v amatérském a profesionálním studiu?

Dost se lišila rychlost masteringu. Člověk, který byl ochoten s námi trávit pět dní v Moravském Krumlově, se na nás ještě tak trochu učil, takže to šlo pomalu. Ale co do provedení perfektně. Pracoval s námi hrozně ochotně, a to jsme mu z toho studia dělali hroznej brajgl… Kdežto v Hostivaři to dělali na místě během pár vteřin. Lišilo se snad ještě to, že v profesionálním studiu nám do toho více zasahovali. Chovali se jakoby více producentsky, jako by šlo i o jejich výtvor.

Jak se s nahrávkami ztotožňuješ?

Já to pouštím lidem s pýchou a radostí! Měl jsem to štěstí, že – ač hraju na koncertech kolikrát dost divně – jsem to ve studiu zahrál lépe než obvykle. V tom ale nevězí žádná technika, jde hlavně o ten hec. Tak jsem třeba zahrál sólo, které jsem se musel učit zpětně z té nahrávky, protože jsem nevěděl, jak jsem ho zahrál.

Jeden koncert v Paláci Akropolis už máte za sebou a byl velmi povedený. Vyhráli jste tam únorové kolo soutěže Future Line…

Nám se tam hrálo moc dobře, protože tam bylo perfektní zázemí. Slyšeli jsme se na pódiu, což se bohužel často nestává. Výjimečně dobře se nám tam spolupracovalo i se zvukaři. Co jsme si řekli, to jsme měli. A ještě nám nakonec odnesli věci. Super. Takže jsme vyhráli to únorové kolo a získali tak možnost zahrát si letos na Rock for People.

Toto léto se na vás tedy můžeme těšit minimálně na jednom velkém festivalu? To zní jako docela velký úspěch.

Úspěch to určitě je. Ačkoli nejspíše budeme hrát tak v jednu odpoledne (úsměv).

Ostatní členové Vepřových komet se znají a hrají spolu snad už od dětství… Ty ses k nim dostal přes svého spolužáka Jakuba Jelínka?

Přesně tak, studujeme spolu filosofii. Koncem minulého roku jsme se potkali na studijním oddělení – šli jsme žebrat, aby nás ještě nechali studovat (široký úsměv), pak jsme šli do hospody, povídali jsme si o volbách a nakonec mě pozval, abych si s nimi šel zajamovat. Oni jinak opravdu začali už jako malý kluci. Na prvních fotkách jsou to ještě děti.

Na to se vás asi ptají často, ale přece – kde se vzal ten název?

Tak to to už si nikdo nepamatuje. Prý se objevil někdy před osmi lety. Ale kde…?

Jak spolu vychází tolik svérázných osobností, jako jste vy? A co říkají ostatní na hned dva spoluhrající filosofy?

Nevím, jestli to vůbec někdo zaregistroval (smích). Zbytek kapely má samozřejmě taky filosofický přesah. Takže spolu vycházíme veskrze dobře. S Fankym se sice moc neshodneme, co a jak má být ve filosofii. Ale na důležitých věcech, například v politice, to docela jo. Jednou jsme spolu byli i na demonstraci.

Ty ale nestuduješ jen filosofii, taky psychologii a žurnalistiku. Který z těch oborů je Ti nejblíže? Máš jasno v tom, kterému z nich by ses rád budoucnu věnoval profesně?

Žádný z nich mě asi nebude živit. Nejraději bych, kdyby muzika, ale to asi nevyjde. Filosofii studuju, abych byl chytrej, nechci se v ní zakopat. Psychologii se nebudu moci plně věnovat, protože dělám jen dálkové studium a nemám tak docela v plánu pokračovat prezenčně. Žurnalistika je na mě zase moc hektická. Takže – ač se mi to úplně nelíbí – vidím to nejspíše tak, že budu učit na gymnáziu. Mám v plánu dodělat si na filosofii program učitelství pro střední školy.

Chápeš učitelství jako jistý druh služby veřejnosti?

To jo. Ale hlavně by bylo bezva, kdyby to tak chápal i zbytek světa. Protože by získalo větší prestiž a snad i sami žáci by si toho začali více vážit.

Myslíš, že jako učitel bys měl ostatním co předat?

S mou pamětí by to asi bylo těžké co do předávání znalostí. Ale myslím, že bych mohl plnit úlohu toho, kdo nabízí témata, nad nimiž je užitečné se zamyslet a důvody proč vlastně přemýšlet.

Vím, že po hudbě a filosofii je Tvým dalším velkým zájmem politika – angažoval ses například v podpoře íránského opozičního hnutí, nedávno jsi taky vstoupil do Strany zelených. Co Tě k takovému počínání motivuje?

Já zkrátka když si přečtu noviny, tak neumím být v klidu. Například dnes jsem si přečetl na Seznamu, že do Libye už letí stíhačky – takže začíná další drahá a nesmyslná válka s jasným cílem… takové věci mě štvou, kazí mi náladu. Ale zároveň mě nutí, abych svůj názor nějak vyjadřoval. S tím Íránem to bylo podobně, navíc v tom byla ještě osobní motivace – jeden kamarád se chystal do Íránu rok před těmi spornými volbami a zval mě, ať jedu s ním. Tenkrát jsem si myslel, že je úplný nesmysl jet do takové země. On mě ale upozornil, že se můj postoj zakládá na hloupých předsudcích a v tu chvíli jsem asi docela prozřel. Nakonec jsem nejel, ale on mi o své cestě hodně vyprávěl a sám jsem se pak seznámil s Íránci žijícími v Praze. Poznal jsem, že jsou to fantastičtí lidi. Takže když jsem viděl na YouTube tu neskutečnou brutalitu, které se dopouští režim na vlastních lidech a která podle mě není obhajitelná žádnou rozdílností kultur, ani ničím podobným, nemohl jsem to jen tak přejít.

Někdy je možné se setkat s názorem, že studentští aktivisté se málo věnují tomu, co se děje u nás doma. To ale není Tvůj případ, jak Tě napadlo zapojit se do českého politického života?

Já jsem udělal jednu osobní chybu a v posledních volbách podpořil jednu z vládních stran – toho jsem začal litovat velmi záhy. Když pak v televizi vystoupil Ondřej Liška a namísto nějakých apokalyptických řečí vyzval lidi, aby sami vstoupili do strany, tak jsem o tom začal vážně přemýšlet. Asi po měsíci jsem si sedl ke stolu a vyplnil přihlášku. Kvůli škole a jiným povinnostem zatím nemám čas být úplně nejaktivnějším členem. Nicméně jsem se rozhodl, jak jen budu umět, spoluvytvářet Stranu Zelených tak, aby byla volitelná pro každého.

Jak by podle Tebe měla vypadat?

Myslím, že by měla být spíš levicová. Koncept středových stran začíná docela vycházet z módy a především se ukázalo, že to nefunguje. Hlavně, když se mají dělat reformy. A já se domnívám, že je v současnosti nutné je dělat. Reformy totiž mohou být buď levicové, nebo pravicové. Středová reforma podle mě neexistuje. Chtěl bych, aby strana měla komplexní program a měla lidem co nabídnout. Měla by ztratit punc těch, co se přivazují ke stromům.

Dovol mi ještě poslední otázku, týkající se Tvé obživy. Čím si na živobytí vydělává několikanásobný student s mnoha časově náročnými zájmy?

Já jsem pořád ještě tak trochu nezaopatřené dítě… Ale jinak učím angličtinu, čímž se dá vydělat docela zajímavě. Jen na mě teď taky doléhá finanční krize. Nejdříve jsem sice tvrdil, že neexistuje, ale mí potenciální žáci si evidentně myslí, že existuje. Tudíž přestali utrácet za vzdělání a já jich mám poslední dobou méně než dřív.