Munksøgård

Tak, tady bydlím. Munksøgård je malá vesnička, dohromady tu žije necelých 300 lidí. Když ji před nějakými 16 lety postavili, okolo nebylo skoro nic. Jen univerzitní kampus na dohled, a malé nádraží, zhruba kilometr odtud.

Do centra Roskilde jsou to nějaké 4 kilometry, tvořené rozrůstající se aglomerací a zčásti taky přírodním parkem, který se odtud táhne daleko za město. Objevil jsem ho teprve včera. Tedy vlastně už před pár dny, to ale bylo večer, takže jsem vlastně nic neobjevil - jen jsem usilovně hleděl do tmy a snažil se nezakopnout. Až včera jsem zjistil, že je to nádherný prostor, asi tak pětkrát větší, než jsem si původně myslel, s několika malými jezery, lesíky a pastvinami. Dokonce i nějaký kopeček sem tam (v zemi, kde nejvyšším bodem bude nejspíš anténa na nějakém věžáku, se totiž těžko dá mluvit o něčem jiném). Každopádně ideální prostor na běhání - než jsem ho našel, už jsem se pomalu smiřoval s tím, že běhat se v Dánsku bude hlavně po asfaltu...

Ale zpět k Munksøgård. Tedy před 16 lety... Dnes v okolí probíhá docela čilá výstavba, hlavně malé čtvrti rodinných domů. Před pár lety nedaleko mimochodem odtud vznikla jedna vesnička kopírující Munksøgård svým důrazem na udržitelnost a komunitní způsob života, v Dásnku jich ostatně není málo. Naštěstí, dalo by se říct, patří k vesnici rozsáhlé pozemky, které mimo jiné rozčleňují obydlený prostor a pomáhají udržovat venkovský charakter krajiny. Většinu pozemků tvoří pastviny, obývané hlavně ovcemi (party animals, jak jsem se onehdy dověděl). Ke všem domům v Munksøgårdu ale patří taky zahrady, takže někteří obyvatelé jsou schopni si udržovat poměrně velkou míru potravinové soběstačnosti. Jeden by se až divil,co tu všechno roste, teda aspoň takový jako já ;).

Domy v Munksøgård tvoří dohromady 100 různě velkých jednotek rozdělených do 5 skupin. Podíváte-li se na obrázek, mě byste našli v jednom z těch žlutých domečků nahoře uprostřed. Žlutá skupina je jedna ze tří, určených primárně pro rodiny s dětmi. Další z nich je pak určená pro seniory a jedna pro mladé lidi, kteří ještě nemají rodiny. I když to rozdělení neplatí nějak absolutně. Zajímavé taky je, že vesnice je jakýmsi experimentem s různými formami vlastnictví, některé jednotky se pronajímají (mají externího vlastníka), což umožňuje relativně snadný vstup nových lidí do komunity (rozhodování v tomto ohledu je v rukou všech stávajících obyvatel). Některé jsou v osobních vlastnictví obyvatel a někde funguje něco na způsob družstva.

Skupina, jejíž jsem se na pár měsíců stal součástí, se schází ke společné večeři třikrát týdně. Samozřejmě nikdy nedorazí všichni, je to ale otevřená příležitost se setkat. Byl jsem tam už několikrát a vždycky to byla příjemná událost. A taky příjemná příležitost, jak zadarmo něco dobrého sníst, jak správně odtušila Anette, u které tu bydlím :). Aby to ale nevyznělo tak jednostranně, jednou - můj asi třetí den tady - jsem se už účastnil i vaření (jaká pohoda vařit pro 30 lidí a ne pro 130! zavzpomínal jsem si na nedávné svatební události). Myslím, že na mě přijde řada zase co nevidět. Jednou za čas je taky hromadný pracovní den, při tom posledním jsem umyl asi více oken, než předtím za celý život. Ale i to byla příjemná událost, která se začala snídaní a společným rozjímáním o tom, co by stálo za to udělat.

Kromě toho je tu taky několik menších skupin, složených z obyvatel různých částí vesnice, které se starají o konkrétní věci - například chov zvířat, provádění hostů, třídění odpadu a podobně. Jednou z pěkných aktivit napříč celým společenstvím je nedělní kavárna, každé nedělní odpoledne někdo přinese pár plechů něčeho sladkého k zakousnutí, připraví kávu a čaj. Kdo chce, může se zastavit a za symbolický příspěvek do společného fundu chvíli pobýt s ostatními. Kavárna je v centrální společné budově (na obrázku ta bílá uprostřed), což je stařičká usedlost, kolem které vlastně vesnice vyrostla.

Tolik prozatím... příště možná napíšu něco o místních lidech.